Od českého kubismu po Národní styl

Česká moderna našla svou první svébytnou podobu v letech 1910 až 1914 v kuboexpresionismu architektů a návrhářů Josefa Gočára, Pavla Janáka, Vlastislava Hofmana, Josefa Chochola a několika dalších, kteří světově unikátním způsobem uplatnili kubistickou estetiku malířů Picassa a Braqua v architektuře a užitém umění. Období odstartované získáním nezávislosti a ustavením Československé republiky v roce 1918 bylo ve znamení hledání českého národního stylu, jehož ústředním tvůrcem a propagátorem se stal zejména Pavel Janák. Expresionismus předchozího desetiletí se postupně přetvořil v dekorativní rondokubistický styl s místy až folklórními prvky. Takto do značné míry uměle vytvořený dekorativismus našel cestu do všech oblastí užitého umění – od architektury, přes nábytek a bytové doplňky až po plakáty a knižní vazby. Vedle dříve jmenovaných umělců sehráli ve dvacátých letech klíčovou roli ještě návrháři František Kysela (tkaniny, koberce, plakáty, knižní vazby) a Jaroslav Horejc (sklo). Období českého dekorativismu vyvrcholilo velmi úspěšnou účastí na pařížské Exposition Internationale des Arts Décoratifs et Industriels v roce 1925, kde česká expozice získala druhý největší počet velkých cen a medailí hned po domácí Francii.

Funkcionalismus

Pro český dekorativní styl znamenala pařížská výstava v roce 1925 zároveň vrchol i začátek konce. Ve druhé polovině dvacátých let jak jeho vůdčí osobnosti, zejména Josef Gočár, tak nová generace architektů a designérů – Jindřich Halabala, Antonín Heythum, Bohumil Južnič, Jaromír Krejcar, Antonín Kybal, Ladislav Sutnar, Jan Vaněk, Ladislav Žák – přijali za svůj nastupující funkcionalismus. Na obě generace měly zásadní vliv v Holandsku a sovětském Rusku se zrodivší konstruktivismus, stylotvorná prace Le Corbusiera a myšlenkový proud valící se od počátku 20. let z německého Bauhausu. S trochou nadsázky lze říci, že funkcionalismus pak dominoval české architektuře až do konce 20. století.

Brusel

V poválečných letech se na českém užitém umění velmi negativně podepsal totalitní komunistický režim, který ve své paranoii nedokázal rozlišit avantgardu, originalitu a pokrok od zárodků kontrarevoluce a poklonkování Západu. Ačkoli plánované hospodářství a současný design spolu nejdou dobře dohromady a v materiálním nedostatku nebývá úroveň užitého umění v nejvyšší oblasti zájmu, podařilo se českým návrhářům vytvořit pod vlivem skandinávského a moderního amerického designu poměrně svérázný i když poněkud nepůvodní styl, pro který se s odstupem času vžil obecný název Brusel podle místa konání výstavy Expo 58, na které se Československo celkem úspěšně reprezentovalo budovou kruhové restaurace s terasou a expozicí předmětů užitého umění.

České sklo

Kapitolou samou pro sebe zůstalo po celé 20. století české umělecké sklo, na jehož tradici, dostupnost surovin a výrobních provozů a atraktivitu coby lukrativního valutového exportního artiklu byl i komunistický režim krátký.

Modernista

U Modernisty najdete – podle dostupnosti – něco z každého výše zmíněného období. Nejvzácnějším artiklem jsou bezpochyby kubistické kusy z desátých let. Kubistický nábytek se vyráběl pouze na zakázku, přičemž většina objednávek přicházela od kolegů umělců a osvícených podnikatelů, kteří tvořili velmi malou skupinu, již expresivní kubistická estetika oslovovala. Dekorativní předměty jako dózičky, popelníky, vázičky, kávové a čajové soupravy se vyráběly v omezených sériích nejčastěji péčí družstva Artěl. Co se dochovalo, je většinou v majetku muzeí a státních galerií nebo nábožně uctíváno svými majiteli a na trhu se objevuje spíše výjimečně. Stane-li se ale tak, je Modernista poměrně často u toho...

Art Deco

Nejlépe zastoupeným, řekněme Modernistovým chlebem a solí, je období mezi lety 1925 a 1945, kdy měl běžně dostupný, sériově vyráběný československý nábytek svérázný styl něke na pomezí Art Deco a funkcionalismu. Co naše dobová produkce postrádá v lehkosti a eleganci, to nahradí ve funkčnosti a kvalitě provedení. Nejlepší výrobky a návrhy pocházejí z nabídky nejvýznamějšího nábytkářského velkovýrobce své doby – brněnských Spojených UP závodů. Co se designérů nábytku a interiérů týče je třeba jmenovitě zmínit alespoň Jindřicha Halabalu a Ladislava Žáka; v oblasti drobnějších užitých děl pak hlavně Ladislava Sutnara a Bohumila Južniče. Kromě původních českých návrhů se na území Československa ve 30. letech vyráběl v masovém množství nábytek z chromovaných trubek. Firmy Mücke-Melder ve Fryštátě (nyní Karviná) a Slezák v Bystřici pod Hostýnem byli dokonce licenčními partnery německého Thonetu a vyráběly vedle vlastních návrhů také dnes již za klasiku považované návrhy Marcela Breuera, Antona Lorenze a bratří Luckhartů.

Autorizované reprodukce

Modernista po letech opět uvádí do výroby návrhy z období let 1910 až 1938 – zlatého věku českého designu, odstartovaného před 1. světovou válkou ještě v Rakousko-uherském mocnářství unikátním českým kubismem a vrcholícího razantním nástupem funkcionalismu v sebejistém úpěšném samostatném Československu 30. let.

Český kubismus v naší nabídce zastupují výrobky podle návrhů tří předních představitelů tohoto světově jedinečného stylu, který aplikoval revoluční postupy Picassa a Braquea v architektuře a užitém umění. Funkcionalistické principy 30. let najdete v sériovém nábytku Jindřicha Halabaly či čajové soupravě Ladislava Sutnara – mužů, kteří se výrazně podepsali na moderní meziválečné bytové kultuře v ČSR. Samostatnou kapitolou v naší nabídce re-edic je křeslo, které do světoznámé Müllerovy vily v Praze umístil s Čechami bytostně spjatý rakouský architekt Adolf Loos.

Modernista při výběru návrhů k reprodukci a při samotné výrobě re-edic úzce spolupracuje s českými kulturními institucemi – zejména Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze – a dědici autorských práv po tvůrcích, jejichž dílo je chráněno zákonem. Dalším důležitým kritériem při výběru návrhů je dostupnost materiálů a technologií potřebných k jejich výrobě.

Restaurování

Zatímco kubistický nábytek se většinou nerestauruje a ponechává v "muzeálním" stavu, jelikož většinou neslouží v interiéru svému původnímu účelu, věci z let 1925 až 1945, které naopak téměř vždy plní i v současném interiéru funkci, ke které byly navrženy a vyrobeny, je třeba restaurovat. Modernista považuje kvalitu svého restaurování za zvláště hodnou zmínky. Po letech pokusů a omylů se nám podařilo najít optimální způsoby, jak vrátit jakkoli poškozený nábytek do původního stavu. Od lehkého osvěžení povrchů u téměř dobou nepoznamenaných kusů až po kompletní rekonstrukci u velmi zničeného nábytku si můžete být u Modernisty jisti, že bylo učiněno vše pro to, aby se výsledek co nejvíce přiblížil originálu. Díky tomu, že nejeden technologický postup běžný ve 30. letech se dnes považuje za ekologicky nepřijatelný, to není vždycky lehké...