Art deco

Svět se probouzí po letech sužovaných první světovou válkou, společnost se chce bavit a oslavovat nové století a jeho výdobytky - všeobecný rozvoj, modernitu, dynamiku a pokrok. Ve své době bylo Art Deco nazýváno jako Style Moderne, dnešní název mu byl přisouzen až v 60. letech.

Styl, který nevznikal programově, ale reagoval na potřebu společnosti okrášlit a estetizovat okolní prostředí. Svým vlivem přesáhl také do drobného sochařství a malby, nejvýrazněji se však otiskl

do podoby interiérů a interiérového vybavení, do vývoje módy a luxusních doplňků. Ve dvacátých letech se projevuje téměř po celé Evropě a později ve Spojených státech amerických. Epicentrem Art deca byla bez pochyby Paříž, kde nový styl navázal na ornamentalismus zde zakořeněné secese. Art Deco však citovalo i historické styly, např. rokoko a klasicismus, nebo čerpalo inspiraci ze vzdálených exotických kultur, jakou byl Egypt či Indie. Na druhé straně byly inspiračním zdrojem i stroje, průmyslové objekty a elektřina, a to především ve Spojených státech, kde se aplikovaly dekory složené z opakujících se geometrických tvarů, blesků a klikatých vzorů.

Módní i interiérové doplňky se vyznačovaly precizním zpracováním, využívaly jak klasické luxusní materiály typu slonovina, zlato, drahokamy a exotické dřevo, tak i moderní materiály jako například nerezovou ocel, chrom, barevné sklo či dokonce bakelit.

Art Deco byl původně luxusní styl pro nejmajetnější vrstvy, brzy si však získalo velikou oblibu u široké veřejnosti a stalo se velmi populárním a rozšířeným, načež se jeho typické rysy se začaly reprodukovat v masovém měřítku. Do povědomí se dostalo převážně díky Mezinárodní výstavě dekorativního umění a průmyslu, jež se odehrála v Paříži roku 1925.

Barbora Kovářová

‍

V českém prostředí vychází tradice Art Deca z kubistických forem, rozvíjených umělci v období před první světovou válkou. Tyto vlivy se propojují s tradičnějšími motivy (v architektuře jde zejména o sloupy, pilastry, oblouky a jiné klasicizující kompoziční principy), a především s tendencí hrubé kubistické tvarosloví zjemnit a barevně zvýraznit. K úplnému rozvinutí tohoto výrazu přispívá poválečná situace, kdy nejen veřejný sektor, ale také soukromí investoři (zejména banky a pojišťovny) chtějí dát v architektuře a designu jednoznačně najevo své sepjetí s ideou nového státu. Za asi nejznámější stavbu je dodnes považována budova Legio banky v Praze Na Poříčí od Josefa Gočára, kombinující červené a šedavé odstíny, podle níž je často dobový sloh nazýván právě stylem Legiobanky. Mezi další reprezentanty patří Janákův Palác Adria, budova Radiopaláce od Aloise Dryáka či mimo Prahu Anglo banka v Pardubicích i Hradci Králové, v o bou případech od Josefa Gočára.

S postupem času se v první polovině 20. let vytrácí z rondokubismu radikální užívání oblouků a kruhů a je možné obecněji užívat výrazu Art Deco, který v pražském prostředí reprezentují například Ústřední budova na Ořechovce od Jaroslava Vondráka či Meziměstská telefonní ústředna od Bohumíra Kozáka. Tato dekorativní architektura se již zřetelněji vrací k vlivům dekorativní geometrické secese, která měla značnou popularitu okolo roku 1910, zároveň je však hojněji užívána pro nové typy staveb, ať již jde o školy, nebo zcela moderní společenské výdobytky, jako například kina, což platí i v mezinárodním kontextu.

Design Art Deca je celkově bytostně spjat s fenoménem nových předmětů běžného užívání. Dynamické oblé tvary se tak uplatňují například u návrhů radií. Jak u nich, tak u běžného nábytku, jsou však užívány tradiční materiály(dřevěná dýha, sklo, keramika, kámen), které mají vesměs evokovat luxus, ačkoliv průmyslová produkce umožňuje mnohem větší dostupnost, než měly podobné předměty v dřívějších obdobích. Umožňuje to zejména možnost snadné reprodukce dekorativních vzorů u textilií či tapet, které se opět stávají integrálními součástmi interiéru. Design výrobků i interiéry mají evokovat jistý typ bezstarostnosti až hravosti, která reprezentuje poválečný optimismus a začínající konjunkturu.

Takto je jako jednotný dostupný mezinárodní sloh Art Deco prezentováno i na mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925. Již tehdy se však setkává s kritikou, která mu vyčítá jeho jednoduché formy a podbízivost a snaží se vytvořit nový, od dekoru oproštěný sloh. Ten tehdy reprezentuje pavilon L’Esprit noveau od architekta Le Corbusiera, provedený v jednoduchých geometrických formách. V tomto smyslu je tak výstava i labutí písní Art Deca, neboť brzy začne být zejména v evropském prostředí nahrazováno prostším, byť zpočátku kriticky přijímaným funkcionalismem.

V mimoevropském prostředí však popularita slohu přetrvává až do hlubokých třicátých let a nejlépe ji odráží styl amerických mrakodrapů, jako jsou budovy Chrysler Building, Empire State Building a American Radiator Building v New Yorku.

Josef Holeček

‍