Na začátku minulého století byla německá škola umění a designu BAUHAUS laboratoří inovace a domovem fascinujících tvůrčích osobností. Bauhaus je dosud nepřekonanou studnou inspirace, která vrhá dlouhý stín na všechno, s čím přijdou dnešní autoři. A právě letos slaví sto let! Když taxikáři v Berlíně povíte, že chcete dopravit k Bauhausu, je šance jedna ku dvěma, že vás vysadí před branou gigantické prodejny pro domácí kutily. Ten omyl se dá pochopit, název Bauhaus totiž ve 20. století adoptoval kdekdo. Jmenuje se tak obchod s nábytkem v Hongkongu, konference pro solární energii ve Frankfurtu, madridská investiční banka, hostel v belgických Bruggách, a dokonce i jedna zaniklá postpunková britská kapela. Nadšenci do designových objektů však mají pro Bauhaus ve svém slovníku jedinou definici – je to škola umění, designu a architektury založená roku 1919 ve Výmaru architektem Walterem Gropiem. Myšlenky a díla, které v téhle progresivní baště tvarových experimentů vznikaly, byly tak nevídané, zvláštní a krásné, že se zdejší učební přístup začal kopírovat na školách po celém světě. Učily a studovaly tu nejvýraznější osobnosti modernismu: architekt Mies van der Rohe, malíři Paul Klee, Josef Albers a Vasilij Kandinskij, produktoví designéři Marcel Breuer a Marianne Brandt, grafik a typograf Herbert Bayer nebo fotograf László Moholy-Nagy. Není divu, že se tolika firmám líbí nápad jmenovat se stejně. Název Bauhaus vymyslel Walter Gropius jako složeninu německých slov „bauen“ (stavět) a „haus“ (dům) – představoval si, že hromadným úsilím všech studentů a učitelů vznikne pomyslná utopická stavba, jež pojme všechny umělecké disciplíny.
ZobrazitPDF