Architekt, jehož jméno doposud znali spíše jen odborníci, vystudoval architekturu na pražské technice v nultých letech 20. století. Jeho profesní život byl však také silně spjat s užitým uměním a sdružením Artěl.

Rudolf Stockar patřil ke generaci architektů narozených na konci 19. století, kteří měli možnost projít mnoha architektonickými styly, které se během 1. poloviny minulého století na ose dějin architektury vystřídaly. Jeho tvorba zahrnuje jak secesi a geometrickou modernu, tak i kubismus, art deco, purismus a funkcionalismus. Teoreticky se zabýval otázkou zahradních měst, jakožto urbánní strukturou i pro nejchudší vrstvy obyvatel, nebo problematikou užitého umění a uměleckého průmyslu. Stál u zrodu Sdružení českých uměleckoprůmyslových výtvarníků Artěl a v letech 1915- 1926 byl dokonce i jeho ředitelem. Artěl byl podobně jako Bauhaus, sdružení umělců, designérů a teoretiků, které mělo za cíl vyzdvižení kultury bydlení a kvality životního stylu a zároveň zajišťovalo výrobu a prodej návrhů svých členů. Pro Artěl Rudolf Stockar navrhoval nejrůznější užitkové předměty od šperku, přes textil až po nábytek a celé interiéry. Jeho hlavní doménou byl ale právě šperk, s kterým pracoval jako s malou vytříbenou architekturou. Jeho portfolio zahrnuje i drobné předměty jako jsou brože, kuřácké potřeby a doplňky, vázy nebo kávové či čajové servisy, které se vyznačují skvělým materiálovým zpracováním a neobyčejně důmyslnými tvary. Barbora Kovářová