Že jablko nepadá daleko od stromu dokládá úspěch rodiny Anýžových dokonce dvakrát. Franta Anýž byl původně uznávaný medailér a cizelér, jehož práce zahrnovala i navrhování a výrobu šperků a jiných užitých předmětů. Díky své preciznosti a píli v roce 1910 otevřel v pražských Holešovicích továrnu, která se specializovala na zpracování uměleckých předmětů z kovu. Franta Anýž byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, který mu bezpochyby zajišťoval slušný přísun kontaktů a zakázek. Továrna brzy získala na věhlasu, díky čemuž mnoho našich předních umělců a architektů objednávalo u Anýžů realizace svých návrhů

V začátcích byly pro Anýžovu firmu významné zakázky na vybavení novostaveb. Do interiérů i exteriérů divadel nebo např. Obecního domu, dodával Anýž tepané mříže, kování, lustry a další prvky. Velkou částí produkce firmy se stala svítidla. Na jednu stranu navrhovali honosné lustry do významných interiérů, na druhou jednoduchá elektrická svítidla do domácností. Elegantní stolní lampu N° 5839, se stínítkem z matovaného mléčného skla, dokonce architekt Adolf Loos použil pro interiér Müllerovy vily v Praze.Synové Franty Anýže, starší Jaroslav a mladší František, vyrůstali v ruchu továrny a sledovali, jak se otcův podnik rozrůstá a získává na významu. Díky tomu se také od útlého věku setkávali se slavnými sochaři a architekty. Oba později otce ve firmě zastupovali a po jeho smrti převzali vedení podniku. Jaroslav Anýž se v otcově podniku věnoval převážně návrhům a konstrukcím moderních, tvarově jednoduchých a účelných svítidel. Svítidla a fenomén světla Jaroslava Anýže provázely po celou jeho kariéru. Věnoval se vývoji a výzkumu letištních světelných signalizačních zařízení, světelných těles pro nemocnice, operační sály a mnohé další instituce, ale i veřejnému osvětlení měst. V 50. a 60. letech jakožto propagátor správného osvětlení přispíval články do časopisů na téma správného osvětlení domácností i kanceláří. autorka: Barbora Kovářová